Foto
Tučňák magellanský
(Spheniscus magellanicus, Magellanic penguin (EN), pingüino de Magallanes (ES))
Stručné informace: Tučňák magellanský je nelétavý pták taktéž připomínající číšníka. Žije na západním i východním nejjižnějším pobřeží Jižní Ameriky (Chile, Patagonie, Falklandy, Argentina, jih Brazílie).
Dorůstá výšky 60 – 70 cm a váží 3,5 – 5 kg, řadí se mezi středně velké tučňáky. Samci bývají větší než samice. Záda a silná, veslovitá křídla mají černá, břicho a spodek křídel bílý. Zbarvení je dáno životem ve vodě, bílý spodek těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci a není vidět shora.
Přes krk a prsa mají dva černé pruhy. Okolí očí a kořen silného zobáku mají růžové. Mláďata se líhnou šedočerná, postupně jim světlá břicho. Aby tučňáci udrželi teplo, mají velmi tlustou vrstvu podkožního tuku a promaštěné husté peří, které spíše připomíná šupiny.
Více než polovinu roku cestují po moři za potravou. Živí se malými druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši, korýši a krilem. Jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění pod hladinou. Jsou to ptáci společenští, žijí v početných koloniích. Jsou monogamní a vracejí se do jednoho hnízda. Na začátku října doplují do obvyklého hnízdiště, kde nejprve samci vybojují vhodné místo pro vyhrabání podzemního hnízda. Hnízdo má asi půl metru široký vstup, metr dlouhou chodbu a na konci půl metru pod zemí a asi 45 cm širokou komůrku, která je vystlaná trávou a větvičkami. Samice snese dvě vejce a pak se se samcem střídají v jejich vysezení. Tučňák magellanský se dožívá až 25 let.
Zajímavosti: Pijí mořskou vodu, přebytečnou sůl pak vykašlávají. Jsou výteční plavci, dokážou vyvinout rychlost až 10 km/hod, nohy přitom používá jako kormidlo. V klidu mávají křídly asi 30× za sekundu, při rychlém pohybu zvyšují frekvenci až na 200 úderů. Běžně se potápí do hloubky až 20 metrů.
Naše pozorování: Abychom viděli tučnáky magellanské, navštívili jsme jejich největší kolonii Punta Tombo v Argentině. Jak řekl jeden český turista, kterého jsme potkali v Bariloche, je jich tam zbytečně moc. Díra – tučňák – díra – tučňák. A měl pravdu...V kolonii jsme se procházeli přímo mezi tučňáky, obdrželi jsme pokyny, co se smí a co ne (např. že tučńák má vždy absolutní přednost, pokud nám křižuje cestu). Tučňáci tam hnízdili ve vyhrabaných dírách, měli většinou dvě vejce nebo dvě vylíhlá mláďata. Polehávali na pláži, koupali se ve vlnách, vykukovali z hnízd…byli všude a byli překrásní. Občas se prohnou, dají křídla dozadu a zvláštně hýkají.
Podruhé jsme je ještě pozorovali na poloostrovu Valdes, kde obývali stráň svažující se k dolů k moři.
Dorůstá výšky 60 – 70 cm a váží 3,5 – 5 kg, řadí se mezi středně velké tučňáky. Samci bývají větší než samice. Záda a silná, veslovitá křídla mají černá, břicho a spodek křídel bílý. Zbarvení je dáno životem ve vodě, bílý spodek těla není proti lesknoucí se hladině vidět a umožňuje nepozorované přiblížení ke kořisti, zatímco tmavý hřbet napomáhá rychlejšímu ohřátí na slunci a není vidět shora.
Přes krk a prsa mají dva černé pruhy. Okolí očí a kořen silného zobáku mají růžové. Mláďata se líhnou šedočerná, postupně jim světlá břicho. Aby tučňáci udrželi teplo, mají velmi tlustou vrstvu podkožního tuku a promaštěné husté peří, které spíše připomíná šupiny.
Více než polovinu roku cestují po moři za potravou. Živí se malými druhy mořských ryb, hlavonožci, měkkýši, korýši a krilem. Jsou dokonale přizpůsobeni lovu a potápění pod hladinou. Jsou to ptáci společenští, žijí v početných koloniích. Jsou monogamní a vracejí se do jednoho hnízda. Na začátku října doplují do obvyklého hnízdiště, kde nejprve samci vybojují vhodné místo pro vyhrabání podzemního hnízda. Hnízdo má asi půl metru široký vstup, metr dlouhou chodbu a na konci půl metru pod zemí a asi 45 cm širokou komůrku, která je vystlaná trávou a větvičkami. Samice snese dvě vejce a pak se se samcem střídají v jejich vysezení. Tučňák magellanský se dožívá až 25 let.
Zajímavosti: Pijí mořskou vodu, přebytečnou sůl pak vykašlávají. Jsou výteční plavci, dokážou vyvinout rychlost až 10 km/hod, nohy přitom používá jako kormidlo. V klidu mávají křídly asi 30× za sekundu, při rychlém pohybu zvyšují frekvenci až na 200 úderů. Běžně se potápí do hloubky až 20 metrů.
Naše pozorování: Abychom viděli tučnáky magellanské, navštívili jsme jejich největší kolonii Punta Tombo v Argentině. Jak řekl jeden český turista, kterého jsme potkali v Bariloche, je jich tam zbytečně moc. Díra – tučňák – díra – tučňák. A měl pravdu...V kolonii jsme se procházeli přímo mezi tučňáky, obdrželi jsme pokyny, co se smí a co ne (např. že tučńák má vždy absolutní přednost, pokud nám křižuje cestu). Tučňáci tam hnízdili ve vyhrabaných dírách, měli většinou dvě vejce nebo dvě vylíhlá mláďata. Polehávali na pláži, koupali se ve vlnách, vykukovali z hnízd…byli všude a byli překrásní. Občas se prohnou, dají křídla dozadu a zvláštně hýkají.
Podruhé jsme je ještě pozorovali na poloostrovu Valdes, kde obývali stráň svažující se k dolů k moři.