Děti v dece Matky nosí děti v náručí - malá miminka pouze překrytá plenou nebo dekou - nebo v šátku či tradiční barevné dece na zádech - batolata. Kočárky jsme za 4 měsíce (Salvador - Bolívie) viděli dva. V Brazílii, Argentině a Chile už tomu tak není a vozí se v kočárku. S dětmi se v Latinské Americe nikdo moc nepáře - jídlo jako pro dospělé: rýže s čímsi a zapít Spritem, větší děti jsou hned zapojeni do obchodu, hračky téměř žádné.
Sladké pečivo Ve většině zemí Latinské Ameriky (Salvador - Bolívie) je téměř nemožné sehnat pečivo typu český rohlík nebo houska (náš chleba už vůbec, to ani v Evropě). Veškeré jejich pečivo chutná jako naše vánočka, no a položte si šunku na vánočku... Variantou k místnímu pečivu je toastový chleba, který ale chutná trochu jako molitan... Občasné výjimky v podobě křupavého, aspoň trochu slaného pečiva byly posvícením.
Autobusy Salvador - Paraguay: Neexistují jízdní řády, busy jezdí pořád. Přijdete na nádraží - terminal, odchytí vás tzv. naháněč, ještě ani nevíte, kam přesně chcete jet, ale už sedíte v buse, zavazadla bezpečně uložena a za tři minuty se vyjíždí. Nikdy jsme nečekali na autobus víc než 15 minut. Pořád něco někam jezdí a skoro pořád jsou busy přeplněny místními. Většina lidí nevlastní auto, tudíž na hromadné dopravě jsou závislí. Řidič má svého asistenta, který vybírá jízdné a pomáhá s mnohdy obřími zavazadly. Má neuvěřitelnou paměť, přesně ví, kdo kdy a kde nastoupil a zda platil... Ve Střední Americe jezdí vyřazené americké školní autobusy, často jsou pomalovány pestrými barvami a vždy v nich hraje hlasitá hudba. Uličkou neustále proudí prodavači všeho možného. V dálkových autobusech je ke shlédnutí většinou nějaký brutální, velmi krvavý akční film, ve kterém se střílí, zabíjí nebo aspoň bojuje. V Jižní Americe jsou občas dálkové autobusy neuvěřitelně luxusní, dostanete snídani a teplý oběd či večeři, sedadla se dají položit a pohodlně se v nich člověk vyspí. Párkrát jsme dokonce měli busušku nebo busušáka, kteří plnili každé naše přání. Kromě Argentiny a Brazílie jsou autobusy i relativně levné.
Obchodní oddělení Zajímavostí byly také obchody a stánky v odděleních, např. oddělení zlatnictví, oddělení opravář obuvi, oddělení potraviny, oddělení textil...Ulice s obchody či tržiště bylo vždy takto rozděleno. Pokud jste tedy chtěli koupit třeba boty, našli jsme si tu správnou sekci a tam jste měli spoustu stánků či obchůdků prodávajících téměř to samé. Občas to byly podivuhodné zvláštnosti - řada obchodů s pracovním oblečením, řada stánků s vajíčky nebo čarodějnické části, kde se prodávali sušení ještěři a nejrůznější vodičky zaručující šťastné manželství či báječný sex.
Telefonování Lidé zvláštně telefonují - poslouchají obvyklým způsobem ze sluchátka, ale když mluví, přemístí telefon přímo před pusu a mluví do spodku telefonu...
Toaletní papír Použitý toaletní papír se nesmí házet do záchodové mísy, ale zcela nechutně se odhazuje vedle do koše. Druhý, zásadnější problém je, že toaleťák na záchodech nikdy není k dispozici, tudíž pro přežití v Latinské Americe je velmi důležité mít vždy při sobě alespoň malou zásobu toaleťáku, nakrást si ho při každé možné příležitosti a neplýtvat s ním.
