Keporkak (velryba hrbatá či plejtvák dlouhoploutvý)
|
|
Foto
Video
Velryba jižní
(Eubalaena australis, Southern right whale (EN), ballena franca austral (ES))
Stručné informace: Velryba jižní křižuje moře a oceány jižní polokoule. Při prvním setkání vás šokuje svou obrovitostí.
Dorůstá délky kolem 15ti metrů (zhruba 1 a půl autobusu) a váží až 50 tun. Má protáhlé tělo, velkou hlavu, která představuje přibližně ¼ délky celého těla a obrovskou ocasní ploutev (až 5 m širokou). Chybí jí hřbetní ploutev. Hlavu má velryba pokrytou tvrdými deskami a porostlou schránkami parazitujících korýšů. Podle rozložení desek na hlavě se dají velryby od sebe odlišit. Místo zubů má v horní čelisti kolem 250 000 kostic, které tvoří síto a umožňují velrybě filtrovat vodu a zachytit potravu.
Živí se planktonem – drobnými korýši a larvami. V létě se zdržují v chladných vodách u Antarktidy, v zimě brázdí pobřežní vody Argentiny, Austrálie, Brazílie, Peru či Jižní Afriky. Samičky jsou březí po dobu jednoho roku, další rok mládě kojí. V jednom vrhu může být až 7 mláďat. Páření předchází námluvy, které trvají 1 až 2 hodiny.
Zajímavosti: Velryb jižních je celkem asi 10.000.
Naše pozorování: Pozorování velryb u poloostrova Valdés v Argentině patří k našim největším zážitkům vůbec. Dostali jsme tip na místo, odkud se dají velryby pozorovat z břehu. Když jsme tam přijížděli, říkali jsme si, proč ti lidé tak nadšeně pozorují skálu vyčnívající z moře…po chvíli jsme zjistili, že to není skála, ale velryba a nadšeně jsme ji pozorovali taky...dohromady asi 8 hodin. Stáli jsme na břehu a asi o 30 metrů dál se důstojně vznášela velryba matka a vedle ní dovádělo velrybí miminko. Oba byli dost obří. Občas se vynořila nad hladinu hlava, občas maxi zadní ploutev. Několikrát přiletěl drzý racek, sedl velrybě na záda a klovnul…tu to samozřejmě naštvalo, vyfoukla silný gejzír a otočila se na záda, aby měla od racka pokoj. Také jsme v noci ze stanu slyšeli velrybí zpěv, stáli jsme ve tmě pod hvězdami, vedle nás šplouchaly velryby a hlasitě zpívaly…bylo to nepopsatelné.
Dorůstá délky kolem 15ti metrů (zhruba 1 a půl autobusu) a váží až 50 tun. Má protáhlé tělo, velkou hlavu, která představuje přibližně ¼ délky celého těla a obrovskou ocasní ploutev (až 5 m širokou). Chybí jí hřbetní ploutev. Hlavu má velryba pokrytou tvrdými deskami a porostlou schránkami parazitujících korýšů. Podle rozložení desek na hlavě se dají velryby od sebe odlišit. Místo zubů má v horní čelisti kolem 250 000 kostic, které tvoří síto a umožňují velrybě filtrovat vodu a zachytit potravu.
Živí se planktonem – drobnými korýši a larvami. V létě se zdržují v chladných vodách u Antarktidy, v zimě brázdí pobřežní vody Argentiny, Austrálie, Brazílie, Peru či Jižní Afriky. Samičky jsou březí po dobu jednoho roku, další rok mládě kojí. V jednom vrhu může být až 7 mláďat. Páření předchází námluvy, které trvají 1 až 2 hodiny.
Zajímavosti: Velryb jižních je celkem asi 10.000.
Naše pozorování: Pozorování velryb u poloostrova Valdés v Argentině patří k našim největším zážitkům vůbec. Dostali jsme tip na místo, odkud se dají velryby pozorovat z břehu. Když jsme tam přijížděli, říkali jsme si, proč ti lidé tak nadšeně pozorují skálu vyčnívající z moře…po chvíli jsme zjistili, že to není skála, ale velryba a nadšeně jsme ji pozorovali taky...dohromady asi 8 hodin. Stáli jsme na břehu a asi o 30 metrů dál se důstojně vznášela velryba matka a vedle ní dovádělo velrybí miminko. Oba byli dost obří. Občas se vynořila nad hladinu hlava, občas maxi zadní ploutev. Několikrát přiletěl drzý racek, sedl velrybě na záda a klovnul…tu to samozřejmě naštvalo, vyfoukla silný gejzír a otočila se na záda, aby měla od racka pokoj. Také jsme v noci ze stanu slyšeli velrybí zpěv, stáli jsme ve tmě pod hvězdami, vedle nás šplouchaly velryby a hlasitě zpívaly…bylo to nepopsatelné.
